11-12/2025 - Co nového u nás v KŽM

V tomto článku popíši nejdříve naše pokroky při stavbě klubového kolejiště. Pochopitelně nemohu vylíčit všechny počiny našich svěřenců, tak vyberu jen některé projekty. Dále se dozvíte o několika našich nových projektech, které vznikají jen díky tomu, že spolupracujeme s lidmi, kteří jsou k tomu ochotni i přesto, že už nemohou docházet do našich kroužků, anebo v nich ani nikdy nebyli členy.

A do toho všeho vpadla příprava našeho již tradičního předvánočního setkání. A ta se odložit nedá a musela se prostě udělat. Prosinec bývá u nás poměrně hektický. Jako každý rok je s tím docela dost práce (přihlášky, rozdělení chlapců do skupin, stavba kolejiště do předsíně a po setkání jeho demontáž, úklid pracovny, vyčištění kolejiště a řada dalších věcí). Prosinec bývá u nás poměrně hektický. Proto jsme pilně pracoval na kolejišti mezi svátky. A o tom všem se dočtete v tomto článku. Přeji vám příjemné čtení.

Přečíst celý článek? -----> https://www.kzm-praha4.cz/Kronika_2025_11_12

Poznámka autora:
Kdybyste snad během čtení tohoto článku nabyli dojmu, že v jednom měsíci začínáme tolik projektů, kolik jich v tomto článku zmiňuji, tak tomu tak určitě není. Některé se táhnou z různých důvodů třeba několik měsíců nebo dokonce roků. Např. stavba rotundy, stavba staniční budovy ve Světlé. Jiné naopak probíhají poměrně rychle (např. stavba nové řezačky pěnového polystyrenu - pokud ovšem nenarazíte na nějaký problém s napájením). A na některých projektech teprve začínáme pracovat, např. barokní domek a hrad v Ledči. Příprava je mnohdy delší než samotná fyzická realizace modelu. A to je v případě 3D tisku téměř pravidlem.

Nádražní budova Světlá (nad Sázavou)
Model této budovy je do značné míry dílem Vojty Chalupy, který nakreslil výkresy pro laserování kostry a pro 3D tisk všech detailů zdiva a oken a dveří (podezdívky, bosáže, římsy, kamenné obezdívky oken a dveří, samotná okna a dveře a také střešní části). Na té budově udělal Vojta velký kus práce. Nyní je ale Vojta v Číně a naši chlapci Arťom Koňuchov a Kuba Kopkan postupně dolepují poslední část oken. Stavbu této budovy zdrželo několik okolností. Nejprve to bylo to, že nám České dráhy daly digitalizované výkresy této budovy, ovšem s řadou chyb (chybné sklony střech, špatné umístění okenních otvorů). Bohužel jsme nepředpokládali, že zdgitalizovaná dokumentace bude mít takovéto chyby, proto jsme ji předem nekontrolovali. Takže jsme museli všechny chyby opravovat až na dílech kostry budovy již vyřezaných laserem z překližky. V umístění okenních otvorů bylo asi 10 chyb!!! Moc rád bych autora této digitalizace osobně poznal a zeptal se ho, jakým způsobem na výkresech budovy pracoval. Druhým problémem, který se týkal 3D výtisků detailů budovy, bylo to, že chlapci na chyby přicházeli teprve při kompletaci oken a dveří, ale naštěstí ještě před jejich nalepováním na budovu. Další věcí byl odjezd Vojty Chalupy do Číny a naše neumětelství vytvořit a vytisknout několik oken (která ještě chyběla nebo se musela upravit) podle Vojtova návrhu, který nám poslal z Číny. No ale když to děláte poprvé, tak to prostě drhne. Komplikací také bylo, že Vojta používá jiný program než my a je zde trochu problém se správným převodem měřítka modelu. Takže když jsme si to sami převáděli do sliceru, tak se napoprvé příliš nedařilo. Zdeněk Valter tiskne tyto díly na rezinové tiskárně a používá na jejich návrh program Fusion, kde tyto problémy nemáme, protože to celé máme v rukou tady v Praze (resp. v Česku - Zdeněk je z Ústí, ale jednou týdně k nám dojíždí na kroužek). Posledním (spíše menším) problémem je volba materiálu a tisk několika oken s luxferami a také naše časové zaneprázdnění koncem roku.

Domek - restaurace Na růžku v Ledči
O stavbě tohoto modelu připravuji příspěvek do naší kroniky. Takže v tomto vydání jen stručně. Domek vychází na hranu kolejiště, takže je ho na kolejišti jen část. Autoři modelu udělali tuto část velmi pěkně, včetně oken, podezdívky a detailů fasády. Ale zatím tomu domečku chybí střecha. Více o tomto modelu v některém příštím vydání naší kroniky.

Ostatní mírný pokrok v mezích zákona
Postupné zazeleňování "bílých míst" kolejiště. Jak se dočtete v přechozím článku této kroniky i v dalším odstavci tohoto článku, já pracuji, když mi čas dovolí, na přemostění říčky Sázavky. Nyní na dvoukolejném mostu. Tím, že jsem před časem začal upravovat i terén na obou předmostích, mohou se již některé partie této části kolejiště zazelenit. Tuto práci jsem svěřil našim chlapcům V. Křížovskému, A. Zborníkovi a naposledy i malému Matěji Paurovi. Postupně se nám tak travička plazí směrem k přemostění říčky Sázavky. Kluci používají travní foliáž od Dana Buchtely (firma ModelScene).
Výroba říms a zábradlí mostů Tato zdánlivě vedlejší činnost vyžaduje již dávku řemeslné zručnosti a nemůže jí dělat každý. Nyní jsem svěřil Bohoušovi kompletní výrobu říms i pájeného zábradlí z mosazného profilu L 0,8x0,8 mm, který kvůli tomu přerušil práce na stavbě rotundy. Abych byl přesný, římsy na zdivu dělá už Bohouš několik let výborně, takže římsa na kamenném mostě pro něj také není problém. Jenže zábradlí z titěrných úhelníčků, které je vhodnější kvůli pevnosti spojů raději pájet, to ještě nedělal. A jeho první progres vypadá, že to zvládá na výbornou. Já jsem ho podpořil tím, že jsem do mosazného plocháče 10x50 mm z jedné strany vyfrézoval drážku s profilem 8x4 mm a vyvrtal malé dírky v rozestupech pro sloupky zábradlí. Proč? Protože, když vrtáte do dřevěné latě 8x4mm dírky 1,2 mm, tak zjistíte, že je jedna díra u jednoho okraje, druhá je u druhého okraje latě. Není to kvůli vaší nešikovnosti, ale kvůli struktuře dřeva. Léta ve dřevě si navedou vrták právě tam, kam nechcete. Ani důlčíkování před vrtáním to nezlepší. Milimetr žádná míra! Proto, když si uděláte výše popsaný vrtací přípravek, jde to výborně. Kovový přípravek navede vrták do správné polohy. Hlavní úspěch ale spočívá v tom, že Bohouš zvládá pájení miniaturního zábradlí. A to jsem velmi rád. Ono je to zábradlí vysoké jen 12 mm a jsou na něm dva vodorovné úhlelníky. Mimochodem by se nabízelo použít plastové úhelníky od firmy Evergreen, které jsou pružné a daly by se dobře lepit. Ale nejmenší plastový úhelník, který jsem na trhu našel byl o rozměrech 1,5x1,5mm. Řeknete si, to není takový rozdíl, ale ta drážní zábradlí na mostech jsou ve skutečnosti z ocelových vinglů 50x50 mm, což by ve velikosti H0 měl být úhelníček 0,6x0,6mm (přesně 0,57mm). Takže plastový úhleník 1,5x1,5mm, který je dva a půl krát širší není pro model opravdu vhodný. Dalším ziskem z této práce náročné na čas je to, že mosazné zábradlí hned tak něco nezničí. Víme své, most od firmy Noch ze stavebnice z laserovaného papíru je právě kvůli poničenému zábradlí po 10 letech v provozu zralý na kompletní rekonstrukci.

Dvoukolejný železniční most přes Sázavku
Skutečná říčka Sázavka se vlévá do Sázavy ve Světlé nad Sázavou poblíž nádraží. My máme tuto říčku i na našem modelu, ale díky jedinému možnému uspořádání tratí vedoucích ze světelského nádraží směrem na Ledeč a na Čáslav v souběhu, musíme vést přes Sázavku oproti skutečnosti celkem tři mosty. Jednak lokálku směrem do Ledče (jejíž most jsme vyvořili z pěnového polystyrenu podle skutečnosti hned při hrubé stavbě této části kolejiště před několika lety a je kamenný s jedním obloukem), potom hlavní dvoukolejnou trať směrem na Čáslav a nakonec také vlečku, kterou jsme si na náš model přidali, abychom mohli někdy v budoucnosti světelskou pilu poblíž nádraží obsluhovat po dráze a nikoliv po silnici (jak je tomu ve skutečnosti), což bude z hlediska modelového provozu přínosem. Na pilu se budou z lesů vozit kulatiny a z pily odvážet různé druhy řeziva (trámy, fošny, prkna).
Nyní řešíme dvoukolejný most. Konstrukci tohoto železničního mostu (pro trať směrem na Čáslav) jsme si tedy museli zvolit podle skutečně existujících mostů (i když ne na tomto úseku trati). Náš most je tedy vytvořen jako model mostu ze skutečně existujících dutých betonových nosníků typu KA61, které jsou 1 metr vysoké, zhruba čtvercového průřezu, sražené k sobě úplně na těsno. Na modelu je tedy most vyroben z kousku MDF desky 12 mm tlusté. Nyní jsem se pustil do práce již sám. Bylo potřeba vytvořit mechanické ustavení polohy modelu tohoto mostu na opěrách a současně zajistit elektrické napájení obou kolejí na mostě. Protože je každá kolej na mostě napájená z jiného zdroje, rozhodl jsem se k tomuto účelu použít čtyř kulatých jednopólových konektorů, které používají letečtí modeláři pro připojení baterií napájejících pohon letadel. Ke konektorům jsem sehnal 4 velkoplošné podložky 4,3 mm / 15 mm. Podložky jsem převrtal o pár desetin mm, aby šly navléct na horní část konektorů. Do příčné díry na konektoru jsem navléknul kousek měděného drátu 1,4 mm a tím zajistil podložku proti vypadnutí. Pro konektory jsem skrz most vyvrtal svisle čtyři dvoumilimetrové díry až do mostních opěr. Potom jsem plochým vrtákem o průměru 15 mm zahloubil díry v mostu do hloubky zhruba 2 mm na tloušťku podložek a díry převrtal na největší průměr konektorů, aby šly do děr volně zasunout. Do takto převrtaných otvorů jsem zasunul konektory, které v mostě držely nahoře za podložku. Podložku ale bylo potřeba na konektorech zajistit proti stažení. Příčný kousek měděného drátu jsem připájel k podložkám a k horní části konektoru a vytvořil tak hlavici konektoru. Do každé z těchto těchto hlavic jsem potom vyvrtal dvě dírky pro malé vruty 2,5 x 12 mm, kterými je přitáhnu k mostu a zalepím do mostu vteřinovým lepidlem.
Kolem spodní části každého konektoru, které budou zalepeny v opěrách mostu jsem připájel měděný drátek 0,5 mm, který trochu zvětší průměr konektoru. Pro ten drátek jsem v opěrách mostu vytvořil malé zahloubení, aby byl drátek utopen v opěrách. Nicméně drátek okolo konektoru pokračuje asi 6 cm do volného prostoru. Pro každý tento drátek jsem vyfrézoval vrtáčkem 1,5 mm cestičku ve dřevě opěr až ke kolejnicím na opěrách a každý drátek jsem připájel k jedné kolejnici. Stejně tak jsem připojil kolejnice na mostě seshora k podložkám horních částí konektorů, čímž budou kolejnice na mostě napájené (přes konektory). Po přilepení a přišroubování podložek konektorů k mostu a po zalepení dolních částí konektorů do opěr mostu a po propojení drátových vývodů ke kolejnicím jsou koleje na mostě napájené z trati přilehlé k mostu a současně je most mechanicky ustaven. Tato koncepce uložení mostu na 4 jednopólové konektory je sice náročná na čas, ale výhodou takového spojení mostu je to, že je most možno ještě před dokončením modelových detailů jako zábradlí nebo zaštěrkování kolejí možno provozovat a je možno ho kdykoliv modelářsky dokončit vyndaný třeba na pracovním stole. Mezi vánocemi a Silvestrem jsem dokončil pokládku kolejí na mostě i předmostí dvoukolejného mostu. Další část kolejiště, která se může zatravnit a zaštěrkovat.

Hrad v Ledči
To je projekt, na který jsem si dosud netroufal, i když na něj máme na kolejišti trochu místa. Ledečský hrad sice patří spíše mezi menší hrady, ale i přesto si jeho velikost začnete uvědomovat teprve tehdy, když ho chcete vymodelovat v měřítku H0 a umístit na kolejiště. Je tak velký, že se nám na kolejiště vejde jen jeho část. Popravdě řečeno, jsem zvažoval, zda ten hrad vůbec na kolejiště stavět. To už není součást železnice a já nemám rád kolejiště ve stylu "železniční betlém". Na druhou stranu tady nám dalo nezvyklé uspořádání terénu kolem trati a hradu v Ledči nádhernou příležitost udělat model podle skutečnosti. V Ledči je totiž železniční trať lokálky vedena v tunelu téměř přímo pod hradním příkopem! Takže proč se do toho nepustit, vždyť na kolejišti máme na hrad plochu zhruba půl čtverečního metru! I když se nám celý hrad na kolejiště nevejde ani náhodou, přesto tento projekt nabízí udělat znamenitou scenérii na pozadí našeho modelu podle skutečnosti.
Jak jsem už zmiňoval dříve, Vojta Chalupa odjel s manželkou do Číny. Ona tam přednáší na nějaké škole a Vojta má mimo jiné i trochu času na modelování s naším KŽM. Naše spolupráce tak pokračuje na dálku. Vojta říká, že dochází nadále ve čtvrtek odpoledne do našeho kroužku, až na to, že při tom sedí "doma" v Číně a kreslí na počítači. Vojta se pustil do skutečného veledíla a kreslí hrad v Ledči, který připravuje pro 3D tisk. On to v Číně nakreslí, pošle nám to e-mailem a my si to tady vytiskneme a dotvoříme. I když to vypadá jednoduše, tak shánět na dálku podklady od nějakého hradu není úplně jednoduché ani na počátku jednadvacátého století. Přestože se dá leccos na internetu sehnat a i když jsem hrad již několikrát nafotil, scházely nám fotografie z některých úhlů pohledu, ale co chybělo nejvíce, byly relevantní a použitelné půdorysy. Proto jsem chtěl Vojtu podpořit v jeho práci pro naše kroužky a sehnal jsem knihu "Ledečské dominanty", která má část "Ledečský hrad" a z ní jsem oskenoval půdorysy hradu celkem ve čtyřech výškových úrovních (tj. v různých patrech hradu) a také některé letecké pohledy na hrad. To by již spolu s půdorysy (tedy s ortofotografiemi) z Google maps mohlo stačit. S ortofotografiemi z počítačových map je ovšem ten problém, že jsou některé části hradu zakryté stromy, takže je nutné kombinovat půdorysy z obou zdrojů s našimi i cizími fotografiemi. S Vojtou si dopisujeme nejméně jednou týdně a hrad tak dostává postupně své tvary. Zatím je ovšem hotový jen hmotový model v počítači, ale pokaždé vidím nějaký pokrok. Je třeba si uvědomit, že na tomto projektu je velmi velký objem práce a že to nejde příliš rychle. Součástí projektu "Ledečský hrad" bude také kamenný most přes hradní příkop a také tunel lokálky, která je hradu velmi blízko a prochází jen malý kousek vedle hradního příkopu (v úrovni pod ním).

"Barokní" domek v Ledči
Dalším projektem, do kterého jsme se zatím v kroužku nepustili, je jeden rodinný domek. Je to sice městský rodinný domek, ale má takové oblé tvary štítů, které připomínají baroko selských stavení z jižních Čech. Proto mu říkáme "barokní" domek. Ty zaoblené a prolamované tvary šítů, stejně jako členitá fasáda by se z papíru nebo z jiného materiálu obtížně vyřezávaly (viz přiložená fotografie). Kluci z kroužků si na něj netroufali a ani já jsem se do něj zatím nepustil, právě pro tu obtížnost výroby. Když jsem to zmínil Vojtovi, tak mi vytrhnul trn z paty a pustil se do toho sám. První pokus o výkres modelu vyšel příliš nízký (viz připojený obrázek). Musíme si uvědomit, že výškové rozměry obvykle nemáme k dispozici a že je nutné je buď odhadnout (například podle obvyklé výšky dveří nebo jiné části domu), nebo upravit podle sousedních budov. Pochopitelně 3D tisk hodně usnadní práci, ale vymodelovat domek z vytištěných dílů je, jako ho vymodelovat z jakékoliv jiné stavebnice. Musíte si ho dotvořit sami. Musíte si ho vytisknout, opracovat opěry a hrany po tisku, celý model slepit, na některých místech dotmelit, dále nabarvit a napatinovat, případně i jinak dotvořit.

Řezačka polystyrenu
Když jsem začal s Vojtou spolupráci do Číny na ledečském hradu, tak jsem si uvědomil, že budu muset připravit také základy hradu a to bude hromada polystyrenu, kterou budeme muset vytvarovat přesně podle tvaru hradu a boky olepit skálami. Když jsem si přestavil jak to budu řezat na té naší malé řezačce polystyrenu, tak jsem si řekl, že už je na čase vyrobit si trochu lepší řezací zařízení a především pořádný napájecí zdroj s plynulou regulací k němu. Ale když už jsem začal řešit zdroj, chtěl jsem také zlepšit mechanickou část řezačky, zejména regulovatelné napínání odporového drátu. Zavolal jsem tedy svému příteli Vaškovi Kubátovi, spolužákovi z vysoké školy, který k nám do kroužku sice nikdy nechodil, ale známe se už dlouhá léta a on s námi občas spolupracuje zejména při svařování různých konstrukcí a strojním obrábění. Diskutoval jsem s ním jak udělat mechanickou část řezačky. Chvíli jsme si o tom povídali, vyjasňovali jsme si po telefonu technické řešení mechanické části a on mi najednou řekl, že jí pro mně vyrobí. Já bych to sice také dokázal, ale nemám kde svařovat a bylo by to pro mě po všech stránkách daleko obtížnější. Proto mi přišla Vaškova nabídka velice vhod. A nejen to, on to nebyl jen takový slib, jaký se běžně dává ("někdy to pro tebe udělám"). On to Vašek skutečně vyrobil během pár dnů. A kdo rychle dává, ten dvakrát dává... Václave ještě jednou ti moc děkuji. Já jsem si rezačku začátkem prosince skompletoval s deskou z lamina, aby po ní polystyren při řezání pěkně klouzal. Ale narazil jsem na problém s napájením, kterého jsem se obával. Jedním spínaným zdrojem vyrábím napětí 32 V s možným odběrem až 10 A. Na tento zdroj je pověšen další spínaný PWM regulátor, který změnou střídy reguluje proud do řezacího topného drátu (struny). Na tom jsem se zadrhnul. V příští kronice podrobněji vysvětlím, o co přesně jde.

Také musím dořešit napájení řezačky a regulaci proudu do topného drátu.
Uvažuji průměr řezací struny 0,4 až 0,5 mm. Zdroj musí dodávat zhruba 16 V a z tohoto napětí se bude regulovat potřebný proud, aby teplota topného řezacího drátu byla zhruba 400°C. Pro strunu, kterou máme nyní k dispozici by měl být řezací proud kolem 5 Ampér. Protože ale velké kusy polystyrenu řežu na řezačce, kde mám strunu nataženou vodorovně (nebo šikmo) přes pracovní stůl, musíme uvažovat podstatně delší strunu a tím i větší odpor struny a tím i větší potřebné napáejcí napětí. Vychází mi, že by zdroj o napětí 36 Voltů mohl vyhovovat. Objednal jsem tedy (za své peníze) pulzně řízený zdroj 36V/10A. Regulace proudu musí zvládnout z napětí 36 Voltů krmit jednak strunu dlouhou zhruba 75 cm (při vodorovné struně) i strunu dlouhou jen 25 cm při svislé struně (řezačka na připojených obrázcích). Proto jsem se rozhodl použít pulzně řízený regulátor PWM původně určený pro řízení otáček motoru. Tento regulátor by měl snést napájení až 60V a měl by být schopen dodat proud až 20A. To jsou parametry, které by měly bohatě stačit. Ale to je teorie. Důležité budou výsledky zkoušek, například jak budou fungovat dva pulzní zdroje v kaskádě a zda nebude potřeba doplnit nějaké externí filtry a zda s nimi zdroje budou schopné pracovat. Ale do těchto pokusů se budu moci pustit až po novém roce.

Předvánoční provozní setkání
A do všech těch výše popsaných prací vpadla příprava našeho již tradičního předvánočního setkání, které pořádáme každý rok dvakrát (před vánocemi a před koncem školního roku) jednak pro kluky z našich kroužků, ale také pro veřejnost. Jako každý rok je s touto přípravou hodně práce. V první řadě je potřeba rozeslat pozvánky s přihláškami pro kluky z našich kroužků, potom podle přihlášek rozdělit chlapce z našich KŽM do tří skupin (sobota dopoledne, odpoledne a neděle dopoledne) tak, aby v každé skupině byli schopní výpravčí. Toto rozdělení musím následně rozeslat včas rodičům. V neděli odpoledne je setkání pro veřejnost, na které jsou pozvánky řešené automaticky přes webové stránky Hobby centra 4. Děkujeme za podporu od našeho PR pracovníka Ivana Čermáka, který naši akci vždy prezentuje v různých médiích i na webu Hobby centra 4. Z těchto všech podkladů jsem si vyrobil prezenční listinu, abych mohl zapisovat přijaté vstupné, které musím po akci vyúčtovat. Na této naší velké akci míváme něco kolem 90 lidí v pěti skupinách. To rozdělení je nezbytné kvůli kapacitě našich místností.
Před setkáním je nutné udělat velký úklid a vymést prach pod skříňkami na kolečkách, abychom ho potom vysavačem nevířili. Potom v pátek odpoledne musíme postavit (smontovat) kolejiště do předsíně ke stanici Brod a natahat potřebné kabely (zapojení stanice, propjení povelové sběrnice Lokonet i sběrnici pro řízení napájení kolejí, zapojit telefon do předsíně a napájení stanice Brod). Přitom jedna parta čistí koleje na kolejišti směrem od stanice Ledeč přes Světlou až do Brodu. Zdeněk adresuje zapůjčené lokomotivy a jejich ovladače a chlapci a já doděláváme úklid roztahaných věcí. Potom se kolejiště vyluxuje od prachu. Také je potřeba vyvěsit plakáty o setkání na dveře a okno u vstupu, aby příchozí lidé našli vstup a zvonek k nám. Pochopitelně ještě před tím vším běží horečné práce na dokončení některých rozdělaných prací na kolejišti. Stejně nestihneme dodělat všechny...
Po setkání je potřeba rozmontovat část kolejiště v chodbě a předsíni a tyto části uložit na jejich místo, dále smotat a uklidit použitou kabeláž, vynést odpadkové koše, uklidit modelová vozidla ve vlastnictví našeho KŽM i vrátit všechna zapůjčená, sejmout a vyhodit plakáty se dveří oken, atd. ... Tak to jsem v kostce popsal práce na přípravě a úklidu předvánočního setkání.

©A.T. - 11.11.2025, poslední revize textu a fotografií 10.12.2025